Cesta a první den

Hej! (švédsky ahoj :))

Tak už zdravím ze Švédska... Jsem tu od středy, což je skoro týden a přijde mi, jako bych tu byla tak tři dny, čas tu hrozně rychle letí - a to mi ještě ani pořádně nezačala škola! 

V tomto článku bych chtěla shrnout samotnou cestu a první den v Gävle. 

Cestovala jsem sem ve středu 20.8., letadlo mi letělo z Prahy ve 12.00, takže z Olomouce jsme vyráželi už ráno kolem sedmé, abych měla nějakou časovou rezervu. Vezl mě tam taťka autem, takže jsem nemusela řešit vlaky atd., což se mi při všech těch zavazadlech hodilo :) Kufr jsem nakonec doma zvážila na 22,8 kg (mohla jsem mít 23 kg), takže jsem celkem trnula, aby jim váha na letišti vážila nějak podobně, jinak bych byla nahraná. K tomu jsem měla ještě velký batoh, v něm narvaný notebook, deku a nějaké drobné věci, a kabelku přes rameno - tu jsem doufala, že ukecám jako "dokladovku" :D 

Nakonec všechno dopadlo podle plánu, navážili mi přesně 22,8 kg, batoh mi vzali jako příruční a na kabelku se ani neptali :) Takže pohodička.

Samotná cesta super, lítání mě hrozně baví, i když ty změny tlaku jsou někdy nepříjemné, ale jinak si to hrozně užívám. Je to prostě strašně zvláštní pocit, být nad mrakama a sledovat všechno z takové výšky :)

Na palubě jsme měli obrazovky, kde jsme mohli sledovat aktuální polohu, kolik času zbývá do příletu atd. Schválně jsem si zapsala pár věcí: celková vzdálenost 1088 km, maximální rychlost (kterou jsem na obrazovce zachytila) 898 km/h, nejnižší teplota -49°C. Nezdá se vám to celkem šílené? Docela jsem  na to koukala, nějak jsem si nikdy neuvědomila, jak strašně rychle letadlo letí a jak hrozná zima tam nahoře je!

Do Stockholmu jsme dorazili před 14. hod, hned jsem se vydala hledat nádraží, protože jsem se potřebovala do Gävle dostat do nejdřív. Naštěstí nádraží bylo hned vedle letiště, což mi dost usnadnilo bloudění :) Navíc s tím těžkým kufrem... No i tak jsem měla co dělat vám povím. Koupila jsem si jízdenku za 200kr (našich cca 600kč), což na vzdálenost asi 140 km mi přišlo teda hodně, ale tak nejsme v Česku, že jo. To byla nejlevnější, co se dala sehnat, mají taky třeba za 500kr - záleží, jestli je to "osobák" nebo "rychlík". Neříkají tady tomu přímo takhle, ale funguje to podobně. Čili jsem přestupovala po asi 20 min v Uppsale, což je prý moc pěkné město, někdy se tam určitě chci zajet podívat. Tam jsem měla jen 5 min na přestup, ale paní na nádraží ve Stockholmu mě přesvědčovala, že to určitě stihnu, že se jen přejde nástupiště. No, realita byla asi taková, že nástupiště bylo veliké, číslování naprosto nelogické (1, vedle toho 6 atd.), takže jsem tam chvíli marně bloudila, pak se mě nějaký kluk s kufrem ptal, jestli nevím, kde je nástupiště 5. Řekla jsem mu, že nevím, ale taky tam potřebuju, tak jsme tak nějak pak šli spolu. No šli, spíš běželi, protože když jsme nástupiště konečně uviděli, vlak už tam stál a vypadal, že na nás do večera čekat nebude :) 

Říkala jsem si, že to asi taky bude erasmák, když má tak velký kufr a jede tam, kam já. Cesta pak už probíhala v poklidu, jeli jsme krásnou přírodou, venkovem, viděla jsem první švédské koníky a taky ty jejich pověstné červené domečky s bílým lemováním (to jsem ještě netušila, že tady opravdu jsou VŠUDE). Takže jsem se kochala výhledem a naštěstí se nemusela stresovat, kdy mám vystoupit (kdo mě zná, tak ví, čeho jsem schopná :D), protože nádraží v Gävle měla být poslední stanice.

V Gävle jsem vystoupila a říkala jsem si, že si asi vezmu taxíka, protože táhnout všechny ty věci, unavená po cestě, a ještě hledat kam jede který bus, na to jsem asi v tu chvíli neměla nervy. Ten kluk taky vystoupil a říká mi: "Are you erasmus student? Where are you from?", na to já: "Yes! Czech republic" a on: "No tak to je dobrý". Jsem myslela, že se smíchy neudržím. Ještě jsem si v tom vlaku říkala, že by to byla sranda, kdyby to byl Čech, ale v letadle jsem ho neviděla, na nádraží taky ne... No prostě jsem nechápala :D Takže dál jsme už putovali spolu, byla jsem celkem ráda, že nejdu sama a že tam taky bude někdo z Česka - věděla jsem sice už o dvou slečnách, ale s těma jsem v kontaktu v té době zase tak moc nebyla. Nakonec jsme teda usoudili, že když jsme dva, tak bychom mohli zkusit najít ten bus, což se taky (až překvapivě rychle) podařilo. 

Asi za 15 min jsme dojeli do Sätry, což je taková studentská čtvrť, v podstatě jeden velký kampus. Tady mi jedna slečna z Rakouska, se kterou jsem si už předtím psala na facebooku, předala klíče, které mi den předtím vyzvedla na office - mají tam totiž otevřeno jen do 16 hod a to jsem věděla, že nestihnu, tak jsem se s ní domluvila, že jak si bude vyzvedávat svoje, vzala by mi i ty moje, abych měla kde spát první noc :) Dům zvenku vypadal moc pěkně, nový, dvoupatrový, všude kolem zeleň a stromy, hned naproti přes silnici les, přímo před domem zastávka. No, doplahočit ty věci do druhého patra bylo trošku zajímavé, ale podařilo se. 

Byt na první pohled taky moc pěkný, ale úplně prázdný. ÚPLNĚ. Ozvěna úplně nesnesitelná. Byly tu alespoň tři velké skříně, což jsem byla ráda, protože bych si jinak musela nějakou koupit. A kuchyňka a koupelna samozřejmě základně vybavené. No, moc jsem se doma neohřála a valili jsme do IKEA, potřebovala jsem koupit alespoň nějaké základní věci. 

Bohužel, než jsme tam dojeli (je to jakoby mimo centrum města, v takové spíš vesničce u města), bylo 19 hod a IKEA tu má jen do 20 hod (nechápu!). Takže mi bylo samozřejmě řečeno, že doprava nebude, v tuto hodinu se už nerozváží. Tak jsem nakoupila alespoň peřinu, polštáře, povlečení, nějaké nádobí, stolek, který šel uvést busem a pár drobností, co mě tak napadlo. 

Co se týká cesty busem, to bylo taky zajímavé. Lístky tu prodávají jen u řidiče, nebo lidi mají něco jako legitku (takovou žlutou kartu, kterou jen pípnou u dveří - něco jako Oyster card v Londýně). Nastupuje se jen předními dveřmi, řidiči řeknete, kam chcete jet a že chcete studentský lístek. Dokonce (ale to jsme zjistili až později), nemusíte ani říkat přesnou zastávku, mají tu totiž jen dvě zóny a cena lístku je v každé té zóně jednotná. Čili je v podstatě jedno, jestli jedete jednu zastávku, nebo deset, pokud je to v té samé zóně, tak platíte stejnou sazbu, což je v první zóně 17kr. Když jsme jeli do té IKEA, tak jsme museli přestupovat v centru, kde mají něco jako přestupní stanice všech busů, prostě je tam pořád plno :) Takže jsme platili 24kr, protože jsme museli koupit lístek do obou zón (jak jsem říkala, IKEA je až za městem). Navíc lístek platí v 1. zóně hodinu, a když máte ten do obou zón, tak 2 hodiny. Pokud se stihnete v tom čase vrátit zpět, nemusíte si kupovat nový, jen ho při nástupu ukážete. Ale to nejvtipnější! Je levnější platit kartou než cash (což je celkem logické, u nás jsou u řidiče lístky taky dražší), ale vůbec tu nevedou bezdotykové terminály, což v tak vyspělé zemi naprosto nechápu. Vemte si, že je tam fronta třeba 15 lidí, z toho pár jich má tu žlutou legitku, takže jen projde, ale zbytek si musí projít tím klasickým procesem OK-PIN-OK. Za prvé, když to takhle zadáváte třeba 6x denně, už to fakt není zábavné, ale to je to menší zlo. Horší to má řidič, kterého to musí neskutečně zdržovat, navíc on vám vyjede potvrzení, to si nechá, vyjede další, to vám dá i s kartou, a navíc vyjede i samotný lístek. Takže máte dva papírky. Třeba 6x denně? To už je 12 papírků. Cool. Tady se fakt šetří. Papírem i časem.

Další zradou je, že VŠECHNO je napsané švédsky. A když třeba potřebujete zjistit, kam máte jet, kterým busem a kolik to bude stát, to fakt není sranda. Na zastávkách sice mají takové informační tabule, ale prostě ani slovo anglicky. Takže víte velký kulový. Můžete se maximálně tak domnívat, že to a to bude asi plus mínus to a to. Švédi sice obecně anglicky mluví dobře, často hodně dobře, ale prostě nikde nic nenajdete přeložené. Máte smůlu. A poraďte si. 

Večer jsem padla skoro hned. Domů jsem dojela až pozdě, asi kolem 22. hod, než jsem se trochu vybalila atd., byla půlnoc. No, spaní to bylo zajímavé. Prostě na zemi. Rozložila jsem si deku, kterou jsem měla z Česka, na to povlečené peřiny a hotovo. Bylo to tvrdý, hodně. Moc jsem se nevyspala :( Ale lepší jak někde pod mostem! V takových chvílích si teprve člověk začne vážit svojí postele...

Objevy dne:

- všude jsou červené domky, je to občas jak v pohádce :)

- všude je hodně zeleně a stromů

- mají tu dost divný systém placení v busech, který vám nikdo nevysvětlí

- všechno je napsané švédsky

- IKEA zavírá dřív jako u nás

- mají tam daleko míň věcí než u nás (což je dost divný, zrovna v tomhle případě)
- přijedete a máte na dveřích své jméno, to samé na schránce (celkem luxus bych řekla)

- je tu všude spousta kol (to jsem zapomněla říct - všichni tu jezdí na kole! Jakože fakt všichni! Ale to až příště.)

Tak, to byl můj první den ve Švédsku, spíše odpoledne a večer :) 

Tak zase příště!