tak jsem si vzpomněla, že jsem ještě nepsala o našem velkém výletu za polární kruh! (No jo, státnice se blíží, měla bych se učit, takže uklízím, koukám na YT a přemýšlím, co jiného ještě dělat, abych se nemusela učit, znáte to.)
Na sever Švédska jsme se vydali v pravé zimě v polovině ledna, na čtyři dny. V jedné z místních půjčoven jsme si půjčili auto (minivan - jelo nás celkem 9). Ani jsem nečekala, že to je tak jednoduché, potřebujete k tomu v podstatě jen občanku, kartu a mít řidičák tuším minimálně dva roky. Navíc, když nás jelo tolik, všechno se pěkně rozpočítávalo na 9 lidí, takže ve výsledku nás půjčení auta, pojištění a benzín vyšly každého asi na 3000kč :) A to jsem ujeli minimálně 2500 km!
K samotnému výletu:
1. den jsme strávili v postatě jen na cestě, vyjížděli jsme brzy ráno, než jsme se všichni posbírali v campusu... :) Naším hlavním cílem, kde jsme měli i zarezervovaný hostel, bylo město Kiruna. Na severu je to asi nejnavštěvovanější město, takové jediné větší a vybavené, aspoň podle toho, co jsme slyšeli. Když se kouknete na mapu, je to fakt pěkný kus, víc jako 1000 km, to je ta samá vzdálenost, jako z Prahy do Stockholmu! Vtipný, jedete 12 hodin a pořád jste v té samé zemi :D
Do Kiruny jsme dorazili večer asi kolem sedmé. Maximálně unavení (hlavně chudáci řidiči) jsme tak tak našli hostel a šli se ubytovat. Čili první den na cestě + podvečerní Kiruna.
2. den jsme se dopoledne šli projít po centru města, všude bylo samozřejmě spousta sněhu, prostě jako v pohádce :) Tomuhle říkám pravá pořádná zima! Bylo tam určitě chladněji než v Gävle, ale zase taková hrůza to nebyla, přes den kolem -15°C.
Po obědě jsme se vydali několik kilometrů směrem na západ do Ice Hotelu. Je to komplex několika menších budov, chatek a velkého hotelu, který má cca 50 pokojů. A je celý ze sněhu a ledu, jen tak pro pořádek. V podstatě hned za hotelem je řeka, ze které každoročně berou vodu, ze které pak tvoří celé tohle veledílo. Najmou architekty a designéry z celého světa, kteří vymyslí "témata" a dekorace - každý rok je tedy interiér hotelu jiný, tento rok zrovna slavil 25 existence.
BTW regulérně si myslím, že ti statní chlapíci ve FROZEN, co v zimě vozili ty ledové kvádry na těch saních se sobama, je vozili právě do Ice Hotelu! A že celej film se odehrává někde tady :)
A abych nezapomněla, hotel normálně funguje od cca listopadu do března - přes jejich webové stránky si můžete zarezervovat pokoj (mají myslím tři "úrovně", od nejluxusnějších pokojů, které jsou v jedné části hotelu a je každý jiný, po klasické uni-pokoje, kde všechny vypadají stejně - jeden po druhém jsme je prošli a fakt! :D). Areál funguje tak, že přes den je přístupný veřejnosti, večer ho zavřou a dovnitř můžou už jen hoteloví hosté. Co jsme se dívali na ceny, tak nejlevněji jsme tam zahlédli za 4500seků (13 500kč) na noc, no neberte to... A mají na celou zimu plno! Ale musí to být každopádně zážitek, spí se tam na ledových postelích na losích kůžích při -5°C, no kde tohle zažijete? Jedině si zajet do Kanady, tam podobný hotel funguje také.
Součástí koplexu byl i Ice Bar, Ice Church a takové něco jako eskymácké típí, kde byla možnost si z kvádru ledu vysekat sochu (ale za 600seků). V baru jste si mohli dát drink dle libosti v ledové sklenici (min 700seků), v "kapli" se pomodlit (každý to tam spíš jen okukoval a ošahával).
Vstup do samotného hotelu jsme si museli jít koupit do souvenir shopu (dobrý marketingový tah že?), pro studenta za 200seků. Ale musím říct, že přesto, že je to hodně dobře vymyšlený byznys, tak je to opravdu zážitek, a pokud bych ještě někdy mělam možnost, určitě bych se tam jela podívat znovu. Fotky bohužel díky umělému světlu vevnitř moc pěkně nevyšly, ale jinak to byla fakt podívaná. Je skoro až nemožné, aby tohle všechno někdo ručně udělal, některé dekorace byly vyloženě umělecká díla :) Kdybyste někdy nějakou čirou náhodou měli cestu kolem, rozhodně se tam stavte, je to zážitek na celý život!
z takovýchto kvádrů se stavěl celý hotel
dobré lyžo-sáňky že?
Ice Church
vstup do Ice Baru
vstup do hotelu
warm zone - tady si hoteloví hosté nechávají své věci před spaním (nebo pokud by jim byla extra velká zima, tak se sem v noci můžou přesunout :))
po setmění
Po návratu z hotelu jsme se šli zase projít, abychom tu Kirunu trochu poznali i v noci :) Krásná procházka, po cestě jsme posbírali pár kešek, šli jsme se podívat i na kopec ke kostelu...prostě ideál :)
kirunský kostel prý vyhrál národní cenu "the best building" v roce 200x :)
3. den jsme měli v plánu nedaleký národní park Abisko, který je často považovaný ze jeden z nejhezčích vůbec. Bohužel nám úplně nevyšlo počasí, skoro nesvítilo sluníčko, bylo povětšinou pod mrakem. Ale nevadí, přece si to nenecháme ujít, když už jsme jeli takovou dálku, a navíc tam měla být pěkně vidět i polární záře. Cesta tam trvala asi hodinku, ještě že jsme měli to auto, to byla aspoň pohodička :)
potkali jsme i soby! :)
vstup do Abisko National Park
Na recepci jsme se poptali, jakou cestou to nejlíp vzít někam nahoru, odkud pěkně uvidíme hlavně tu polární záři. Paní nám sice dala mapku s vyznačenou okružní trasou, ale zároveň nám doporučila, že jestli chceme pěkně vidět, máme si vzít lanovku až na vrchol, že tam bychom pěšky asi nedošli. Lanovka za 600seků! A navíc jela až asi za pět hodin. To jsme akorát kulili oči. Nahoru a dolů a jste skoro o dva tisíce lehčí. Tak na to tedy chudí studentíci nemají. Takže jsme se smířili s tím, že tak dobrý výhled prostě mít nebudeme a dobelháme se po vlastních tak vysoko, jak to půjde.
nejvyšší hora v Abisku
No řeknu vám, to byla asi nejhorší túra mého života (ale aspoň mám co vyprávět vnoučatům že). Zaprvé tam bylo fakt hodně sněhu, a zadruhé ta cesta nebyla vůbec vyšlápnutá. Aspoň, že jsem měla pořádné zimní boty, ale i tak mi to ve výsledku moc nepomohlo, spíš bych potřebovala oteplováky... Při každém maximálně druhém kroku (a to nepřeháním) jsem se totiž propadla do sněhu. Asi těžko si představit, jak hrozné to bylo, ale prostě jdete, na jednu stranu je vám vedro ve všem tom zimním oblečení, na druhou vám mrzne nos, do toho táhnete batoh, potřebujete neustále smrkat, pít nebo tak něco...a k tomu uděláte krok a jste po půlku stehna ve sněhu. Vyšplháte se ven, uděláte krok a znova. Nahoru, krok, a znova. A znova. A navíc pořád do kopce. Prvně je to sranda, všichni jsme do půl těla ve sněhu, hahaha. Ale po asi hodině a půl jsem, nekecám, začala brečet. Jojo, jsem uřvaná malá holka. Ale už jsem byla fakt na pokraji sil. Propadali se v podstatě všichni, někdo víc, někdo míň, ale já (jak jinak!) jsem byla samozřejmě to největší nemehlo. Učili mě chodit, pomáhali mi se vyhrabat, když jsem rezignovala a řekla, že dál už nejdu, ať mě tam nechají... Nepomohlo nic. Ke konci jsem pak vychytala aspoň malinko styl chůze, díky kterému už jsem byla schopná udělat pár normálních kroků. Neměla jsem ani sílu na nějaké focení, a kdo mě zná, tak ví, že to už je co říct! :D Čili jen jedna fotka dokumentující tento vysoce stresující zážitek:
Po této asi čtyřhodinové bezvadné procházce jsme se hodinku ohřáli na recepci, okoukli místní obchůdek, občerstvili se a rozhodli, že na nějakou polární záři se můžeme akorát tak ... a pojedeme zpátky do Kiruny. Večer jsme se pak domluvili, že se půjdeme kousek projít a až bude tma, zajedeme někam dál za město a třeba ji uvidíme.
sobi lezou po domech, normálka...
Asi kolem 23 hod. jsme se sbalili a vyrazili do lesa pár km za Kirunu - protože polární záři uvidíte jen mimo městské osvětlení, musíte být ideálně v naprosté tmě a někde na kopci s dobrým výhledem. Vyjeli jsme kamsi do lesa a pořád jsme nemohli najít to správné místo. Nakonec jsme to vzdali a někde prostě zaparkovali, vylezli ven...a byla tam hrozná zima. Největší, jakou jsme ve Švédsku vůbec zažili, teploměr v autě ukazoval -29°C. No řeknu vám, to už byla pěkná kosa. I telefon mi z toho zamrzl, takže jsem nemohla fotit (ale stejně by nebylo nic vidět). Ale viděli jsme ji!!! Sice nebyla tak krásně do modra a červena, jako to bývá na fotkách, ale byla tam, pěkně po celém horizontu. Další životní zážitek (dnes už druhý, hahaha). Vydrželi jsme venku asi 20 min a pak museli jet zpátky, všichni zmrzlí jako rampouch - ale spokojení. Mission completed!
Poslední, 4. den, jsme odjížděli z hostelu nějak po poledni, po cestě jsme se ještě stavili kousek za Kirunu na takový větší kopec, kam místní jezdí lyžovat, a kde byl krásný výhled na město a okolí. Svítilo sluníčko, bylo celkem teplo, takže jsme tam hodinku pobyli, prošli se nahoru, pokochali se tou krásou a rozloučili se s úžasným severem.
A pak už hurá domů. Cesta byla dlouhá, zase nějakých 13 hod. Ale jak už se jede domů, tak to utíká tak nějak rychleji, většinu jízdy jsme prospali, byli jsme všichni úplně grogy (krom aktuálního řidiče samozřejmě).
Dorazili jsme kolem desáté, další den ráno jsme odevzdali auto a bylo po výletě. Bylo to super, jsem moc ráda, že jsme to zorganizovali, i když to nebylo vždycky jednoduché (aby se na něčem 9 lidí domluvilo, to dá zabrat), ale nakonec jsme to vždycky vyřešili snad ke spokojenosti všech :) Jak tak koukám na ty fotky, vzpomínám a hned bych se tam vrátila...(smrk)
Žádné komentáře:
Okomentovat